Jak nakládat se strachem a panikou?

Opatření proti strachu

Máme epidemii viru a máme o mnoho větší epidemii strachu.

Cítit strach v nové, neznámé situaci je normální. Mnozí z nás máme strach. Já mám taky strach. Máme strach ze změny, z neznáma, ze ztráty, ze smrti a bolesti.

Strach a stres představují větší ohrožení než samotný virus.

Proč? Protože nás oslabují a prošlapávají viru cestu naším imunitním systémem ještě dříve, než nějaký virus potkáme. A nejenom viru, ale i jakýmkoliv dalším onemocněním.

A proto, stejně jako jsou důležitá opatření proti viru, tak jsou důležitá i opatření proti strachu.

Jaká to jsou?

1. Nehltejte informace z neověřených zdrojů – informace mají přímý dopad na fungování vašeho imunitního systému – pokud hltáte neověřené, na šíření strachu zaměřené informace, oslabujete svůj imunitní systém.

2. Sledujte ověřený zdroj informací (např. https://koronavirus.mzcr.cz/)

3. Pokud máte intenzivní pocity stachu (třes, úzkost, bušení srdce, pocení) máte několik možností:

vyhledat psychiatrickou pomoc a nechat si předepsat léky
vyhledat psychoterapeutickou pomoc a začít zpracovávat svůj strach pomocí vnitřních technik

Tyto možnosti je možno i kombinovat. Je na každém z nás zvážit, které techniky použít.

Vnitřní techniky práce se strachem

https://www.youtube.com/watch?v=OTJUQQkQ6qM

1. Položte si otázku: “Co dobrého mi tato situace přináší?”

Vedle nepříjemností nám tato situace přináší i nečekané možnosti – máme více času na sebe, na svoje blízké, dokončení věcí, na které nebyl čas, nebo začít konečně dělat to, co jsme tak dlouho odkládali.

Tato technika nám pomáhá vidět nejenom negativní stránky situace, ale vidět situaci jako celek, i s jejími pozitivními možnostmi, což oslabuje pocit strachu.

2. Položte si otázku: “Čeho se opravdu bojím?”

Najděte svůj základní strach. Pojmenujte ho. Napište si ho na papír i se všemi možnými důsledky, které tento strach ve vašich představách přináší.

Až to budete mít, zeptejte se:”Jaká je pravděpodobnost, že se toto všechno stane?” Pokud odpověď neznáte, tak si uvědomte, že to jsou všechno pouze vaše domněnky živené strachem, a že jim nemusíte věřit.

Papír poté bezpečně spalte. Spálením papíru s vašimi strachy symbolicky dáte zprávu vašemu mozku, že s těmito strachy může naložit stejně – rozložit je, pročistit a propustit.

3. Zaměřte se na dech a přítomnost

Když si uvědomujete svůj dech, vaše pozornost je v přítomnosti. A v přítomnosti není nikdy žádný strach. Strach potřebuje minulost (tam vznikl) a budoucnost (tam očekáváme, že se něco pro nás zlého stane). Strach existuje pouze v našich hlavách, díky tomu, že naše mysl neustále kmitá mezi vzpomínkami na minulost a představami o budoucnosti. Když vystoupíte z tohoto kolotoče, tak zmizí i strach.

4. Najděte si činnost, která plně zaměstná vaší hlavu a tělo

Malujte, běhejte (pokud to jde vzhledem ke karanténě…), pracujte na zahradě, dělejte ruční práce, něco tvořte – prostě buďte v přítomnosti a energii strachu přetvářejte tvůrčím způsobem do něčeho nového, růstového.

5. Duchovní techniky

Kdo je otevřen duchovnímu vnímání světa má k dispozici velmi silnou techniku – uvědomění si rozdílu mezi vnímáním světa z pohledu ega a z pohledu duše:

Fungujeme a vnímáme svět ve dvou režimech.
V režimu ega, kde vnímáme svojí oddělenost a z toho plynoucí strach, domněnky a kritiku sebe a okolí. V tomto režimu ega je svět plný nástrah a nepřátel, kteří nás ohrožují. V tomto režimu se strachem bojujeme a odmítáme ho.

https://www.youtube.com/watch?v=XGfNu0NVnp8

Máme ale i chvíle, kdy vnímáme svět z hlediska duše. To jsou chvíle, kdy vnímáme jednotu, spojení a respekt ke všemu co se děje. Chápeme události kolem nás jako vítané možnosti růstu duše. Z nepřátel a nebezpečí jsou spojenci na cestě sebepoznání a růstu.

https://www.youtube.com/watch?v=NRq9h6RFumQ

Z tohoto pohledu je strach pouze signálem, upozorněním, že se blíží chvíle, kdy se budeme učit. Kdy budeme růst. Je to signál, abychom zpozorněli a byli plně v přítomnosti. Strach neznamená, že události které přicházejí jsou zlé. Jsme schopni strach laskavě přijímat. Neodmítáme ho, protože nás už neděsí naše představy, co hrozného nás může potkat.

Pokud nám tento model světa dává smysl, tak postupnou praxí se můžeme naučit pobývat více ve světě duše, než ve světě ega a tím prožívat život více v radostném očekávání růstu než ve svírajícím strachu z nevítané změny.

Děkuji Richard Gonzor