Pro Rodiče!

Skvělá technika pro zlepšení vztahu s partnery a dětmi. 🤗

Do role otce jsem se dostal narozením syna. Ne že bych u toho nebyl úplně od počátku, anebo jsem to nechtěl, ale dokud se syn nenarodil, vůbec jsem netušil, co to znamená být otcem. A netušil jsem to ani v den narození. A ani měsíc po narození. 

Přišlo to tak nějak postupně. Vlastně asi v průběhu let.

Nějak se postupně sečtou a znásobí společné chvíle, vstávání v noci, procházky s kočárkem, menší či větší konflikty, společné úsměvy, mužské spiklenectví a postupná proměna společného vztahu Otec-syn ke vztahu chlap-chlap. I když ta příchuť Otec – syn tam stále zůstává…

Trvá to už 21 let. A stále se to děje a vyvíjí. Nebylo to stále jednoduché – syn mne štval a vytáčel, čelil jsem svému vzteku, který jsem ne vždy uměl zvládnout…Byly chvíle, kdy jsem na syna řval, občas ho i plácnul v afektu po zadku…a někdy jsem se zpětně i omluvil. A někdy ne. Jak jsem to cítil. Vždy mi ale fungovalo, si věci vyříkat. Když se emoce uklidní a je na to nálada, tak si prostě promluvit.

Funguje mi technika, která se jmenuje „Srdečný rozhovor“. Základem je, že mluvím o svých pocitech a prožitcích. Nenapadám, nekritizuji, neříkám co máš dělat a nedělat. A naslouchám, když mluví druhý. Neskáču do řeči, nevysvětluji proč dělám co dělám, nejdu do obrany. Cílem je, pochopit a lépe ještě i cítit, co prožívá, jak se cítí můj syn, moje dcera, partnerka…

Jak to probíhá v praxi?

• Pozvěte syna nebo partnera k Srdečnému rozhovoru.
• Vysvětlete, že cílem není dokázat kdo má pravdu, anebo čí je to vina, chyba. Cílem je se vzájemně pochopit, vyložit karty. Nahlédnout na konflikt pohledem druhého člověka. Podmínkou je ochota zúčastněných si otevřeně a upřimně popovídat.
• Domluvte si chvíli, kdy máte minimálně 30 minut čas.
• Mně pomáhá držet se následujících otázek:
  1. Co mně ve vztahu, na této situaci štve (můžete použít formulace jako:“Když se děje….nebo když děláš, říkáš…..tak cítím vztek, hněv….Mám dost…Otravuje mně…).
  2. Co mně ve vztahu, na této situaci zraňuje (Cítím zklamání když….Je mi smutno když……Zastavuje mne když….).
  3. Čeho se bojím (Bojím se když…..Mám strach že…).
• Co na vztahu, situaci oceňuji, mám rád (Mám rád….Dělá mi dobře….Vážím si….Pomáhá mi….Děkuji ti za….).
  
  Postup a průběh Srdečného rozhovoru:
  
• Vždy mluví jenom jeden. Domluvíme se kdo začne. Je dobré když začne rodič a ukáže „jak na to“, pokud s tím syn nebo dcera souhlasí.
• Mluvím o svých pocitech a prožitcích. Mluvím o tom jak vnímám situaci já. Nenapadám. Nekritizuji. Nepoučuji. Nechci dokázat, že mám pravdu. Že jsem ten chytřejší a v právu.
• Když skončí první, mluví druhý. Nepřerušujeme se. Pouze nasloucháme. Necháváme na sebe působit slova a emoce, které se objevují. 
• Až skončí druhý, má první možnost dodat k dané otázce další věci, které ho napadly. Takto pokračujeme, dokud každý neřekne co potřebuje a je vyslechnut. Potom pokračujeme k další otázce.
• Po skončení je dobré rozhovor „dočistit“ – udělat si prostor otázkou: “Je ještě něco co chceš říct, nebo se zeptat?“ A dát si vzájemně prostor doříct, vše co ve vás „visí“ nevyřčené. A opět bez vysvětlování a obrany. Pouze přijetí a prožití.
• Pokud bylo vše řečeno můžete si poděkovat a Srdečný rozhovor ukončit. 
• Pokud to tak cítíte, můžete se domluvit, co ve svém vztahu chcete změnit. Co už nechcete zažívat a co pro to uděláte, Dát si společný závazek.
  

Pokud se vám do rozhovoru nechce, cítíte napětí při představě, že byste ho měli se svými blízkými absolvovat, tak je to přesně to, co váš vztah potřebuje 🙂

Držím palce a 

Makej na sobě!

Richard