Když se uvolníš,
život se zjednoduší.
Setkání, kde se můžeš zastavit, usadit a znovu se opřít o svou vnitřní sílu.
Dostupné Online i osobně!
- Když přestaneš tlačit a tělo dostane prostor se uvolnit, mysl se ztiší a začne se objevovat jasnost, klid a lehkost.
- Ne jako cíl.
Ale jako přirozený stav. -
Dech se prohloubí, tělo se usadí, rozhodování se zjednoduší. Ve tvém tempu. Bez výkonu.
„ Více než dvacet let doprovázím lidi
v momentech, kdy už nechtějí tlačit dál
a potřebují se znovu opřít o sebe."
CO ZŮSTÁVÁ, KDYŽ PŘESTANEŠ TLAČIT
Nejde o krátký impuls a ni o chvíli, kdy se „cítíš lépe“.
Když se tělo opakovaně dostává do stavu uvolnění a mysl přestane řídit každý krok, začne se měnit způsob, jakým jsi v životě přítomný nebo přítomná.
Ne nárazově.
Ale postupně a přirozeně.
Co se začne dít:
- dech se prohlubuje bez snahy
- když přijde napětí, umíš si toho všimnout a vrátit se do uvolnění
- tělo se samo usazuje do rovnováhy
- rozhodování je klidnější a jasnější
- energie už není nepříjemně rozhoupaná ale dostupná a stabilní
Jak k tomu dochází:
Ne skrze výkon.
Ne skrze disciplínu.
Ne skrze „správný postup“.
Spíš tak, že:
- se znovu začneš opírat o tělo
- dovolíš si zpomalit
- přestaneš se opravovat
- a začneš vnímat jemné signály, které tu byly vždy
Tělo zná rovnováhu. Jen mu dáváš příležitost se k ní vrátit.
A co s emocemi a vnitřními stavy?
Emoce není potřeba řídit ani „zvládat“.
Když je prostor a bezpečí, pohnou se samy.
- Strach poleví. Protože setkání s emocemi v tomto prostoru je léčivé.
- Napětí se rozplyne. Protože přestaneš tlačit proti sobě.
- Staré věci se uvolní bez nátlaku. Ve svém tempu. V tempu tvé Duše.
Ne proto, že bys je řešil.
Ale proto, že už je nemusíš držet.
"Tohle není cesta k „lepší verzi sebe“.
Je to návrat ke způsobu bytí, který je dlouhodobě udržitelný a dává životu jednoduchost.
Někdy víš, že něco není v pořádku.
Jen to zatím neumíš pojmenovat.
Lidé, kteří ke mně přicházejí, nejsou „rozbití“.
Často jen dlouho nesli víc, než bylo potřeba.
Popisují stav, který vypadá třeba takto:
„Dřív jsem měl energii, chuť tvořit, radost.
Teď mám pocit, že jsem se v tom všem ztratil.
Ne že bych byl úplně na dně –
spíš už necítím, že opravdu žiju.“
Tohle není výjimečné.
A není to konec příběhu.
S trochou uvolnění a pozornosti, se nejdřív většinou změní drobnosti.
Takové, které bys dřív ani nepovažoval za důležité.
- Ráno vstaneš a nemáš potřebu hned spěchat.
- V těle je víc místa.
- Dech je klidnější. Taková malá dovolená 🙂 Akurát, nemusíš nikam jezdit. Dovolená kdykoliv.
V situacích, které tě dřív vtahovaly do napětí, zůstáváš déle u sebe.
Reaguješ pomaleji. Přesněji.
Věci, které se dřív táhly a zamotávaly, začnou nacházet přirozený konec. Ne proto, že by ses snažila. Ale proto, že jasně cítíš, co má smysl a co ne.
A postupně…
- v běžných dnech je víc lehkosti
- vztahy jsou méně vyčerpávající
- rozhodnutí přicházejí bez dlouhého vnitřního boje
- energii nešetříš – prostě ji máš k dispozici
Ne proto, že bys něco „získala“.
Ale proto, že už ji nerozptyluješ.
Příběhy jiných lidí tě můžou inspirovat. Důležité je, abys poznal ten svůj!
Tady se můžeš inspirovat příběhy lidí, kteří do tohoto prostoru vstoupili.
JAK SE SETKÁNÍ PŘIROZENĚ ROZVINE
Nesledujeme pevný scénář. Spíš se necháme vést tím, co je v danou chvíli živé.
- Nejdřív si vybereme místo, kde je nám oběma dobře a kde se můžeš cítit v bezpečí a klidu.
- Chvíli si jen povídáme. Abychom se usadili.
Do těla.
Do dechu.
Do prostoru kolem sebe.
Je to jednoduché a přirozené — nic se netlačí, nic se nevyvolává.
Z tohoto místa se začnou objevovat témata
Ne ty, které bys „měl řešit“, ale ty, které skutečně chtějí být viděny.
Díváme se na to, co:
- se opakuje
- tě dlouhodobě vyčerpává
- nebo tě odvádí od pocitu, že jsi sám sebou
Bez analýzy.
Spíš s jemnou zvědavostí.
Důležitá část: setkání s vlastní esencí
Součástí setkání je znovu rozpoznat,
jaký jsi, když:
- jsi sám
- nikdo tě nehodnotí
- nic nemusíš, nezlepšuješ, nehledáš smysl, nedokazuješ
- jen cítíš sebe a prostor
Tuhle kvalitu v sobě většinou znáš.
Jen se na ni v běžném životě snadno zapomíná.
A pak: kde a proč se od toho odpojuješ
Ne proto, abychom se opravovali.
Ale abychom pochopili, kdy přepínáš.
Do rolí, které:
- ses naučil
- kdysi ti pomohly
- ale dnes už tě spíš vzdalují od sebe
Když je uvidíš z klidu, nemají nad tebou takovou sílu.
Nezmizí silou vůle.
Spíš ti přestane dávat smysl, v nich dlouhodobě žít. Máš už lepší možnost. Svojí esenci.
Setkání s esencí je o návratu k tomu, co už v tobě je,
a o pochopení, proč se od toho někdy vzdaluješ.
Z toho pak vznikají kroky, které nejsou vynucené hlavou. Jsou podporované tvým hlubším bytím.
Kolik tě to bude stát?
Můžeme se potkat osobně anebo online.
Naše setkání může i nemusí zahrnovat fyzické cvičení - záleží jak to potřebuješ.
Vše ve tvém tempu a pohodové atmosféře.
• jsou v přechodové fázi
• nesou odpovědnost
• a potřebují se mít kam pravidelně vracet
Nejde o intenzitu.
Jde o kontinuitu a oporu, která umožní, aby se nový způsob bytí skutečně zabydlel.
Mezi setkáními se věci přirozeně skládají.
Neřešíme jen jedno téma, ale způsob, jakým v životě jsi.
• potřebuješ se zastavit
• ujasnit si směr
• nebo se znovu opřít o sebe v konkrétní situaci
Jedno setkání může stačit.
A někdy otevře dveře k něčemu hlubšímu.
Pokud si nejsi jistý nebo jistá, která možnost je pro tebe teď správná,
můžeme se nejdřív krátce spojit a podívat se na to spolu.
Nově máš možnost popovídat si s mým AI kolegou!
